Historie barevného těla I – Zdobení těla a domorodé kmeny

Malování na kůži je staré, jako lidstvo samo. Nespočet lidí za historii našeho druhu používal svoji kůži jako plátno, skrz které vyjadřovali své postoje a pocity. Zkrášlování těla mělo velký společenský či náboženský význam. Svým nositelům mohlo přinést štěstí, odvahu, plodnost, prosperitu, požehnání nebo ukázat jeho příslušnost k určité skupině. V dnešní době se umění malování na kůži mění v čistě estetickou záležitost. O to více však stojí za to se ohlédnout na jeho historii.

Malby jako součást rituálu

Dá se předpokládat, že svá těla barvami zdobili již naši prapředci. Jako barvy používali zřejmě stejné materiály, jaké nacházíme v jeskynních malbách – pigmenty vytvořené z ovocných a rostlinných šťáv, zeminy a živočišných barviv. Podobné barvy můžeme dodnes vidět v primitivních kmenových společenstvích.

Malby však nesloužily jen k okrase. Měly, a dodnes mají, rituální význam. Linie na kůži se používaly k podtržení významu rituálu, jako prostředek spojení s bohy a přírodou. V obřadech a tancích prastarých národů se často objevují šamani v rolích uctívaných božstev a bytostí, kterým se symboly a obrazy na kůži snažili připodobnit. Jejich prosby a motlitby se tak měly ke svým adresátům dostat rychleji.

Dalšími rituály, kdy mělo barvení těla nezanedbatelný význam, byly takzvané přechodové rituály běžného života. Do dnešní doby se například zachoval indický zvyk krášlit ruce a nohy nevěsty henou. Indie celkově je pro hledání příkladů rituálního malování těla ideální. Tato země je totiž domovem mnoha náboženských skupin a mnichů, kteří se zdobí typickými vzory, většinou na hlavě. Navíc se zde do dnešních dob, právě v rámci náboženských tradic, hraje rituální divadlo, jehož aktéři se barvami mění v různá božstva. To samé platí pro festivalové tance.

Barvy se také používaly při přechodových rituálech vstupu do dospělosti, narození, nebo i při rituálech pohřebních.